Poutnictví

Poutnictví

Spiritualita, objevování sebe sama nebo láska k přírodě: existuje mnoho důvodů, proč se vydat na pouť. Už dávno před vydáním knihy Hape Kerkelinga „Tak já teda jdu aneb moje svatojakubská pouť“ lidé toužili vydat se na cestu a hledat smysl života.

Slovo pouť původně pochází z latinského peregrinus, což v překladu znamená „být cizincem v cizině“. V mnoha světových náboženstvích i jinde má pouť závažný význam. Ve středověku existovalo mnoho důvodů, proč se vydat na pouť: lidé putovali kvůli vlastní spáse, uctívání svatých či za zázračným uzdravením, činili pokání nebo hledali smysl života.

Jádrem všech těchto poutí je vydat se na cestu. Důležitý není cíl, ale samotná cesta a proces, který poutníci během svého putování prožívají. Cesta je spojena s niterným postojem úplné otevřenosti. Otevřenosti vůči věcem, se kterými se poutníci na cestě setkávají, a které se během cesty probouzejí v nich samotných.

Zatímco při turistice stojí v popředí požitek z okolní přírody, při pouti hraje významnou roli osobní nastavení a vnitřní postoj. Jde o to vzít si vědomě čas na uklidnění, zpomalit a  zamyslet se nad vlastním životem.

Dnes jsou poutě opět v módě. Důvody jsou různé: touha zpomalit, nakrátko si odpočinout od hektického a každodenního života, nebo jednoduše hledat prosté „bytí“ .

Při hledání sebe samého se mnozí poutníci vydávají na cestu jednotlivě. Jdou podle vlastního rytmu. Ale také putování ve skupině má své klady. Je možné podporovat se navzájem, vnímat impulsy druhých a vyměňovat si názory, společně zpívat a modlit se.

Turistická průvodkyně a publicistka Renate Florl

Turistická průvodkyně a publicistka Renate Florl shrnuje podstatu pouti následovně:

“Pouť znamená být na cestě a oprostit se od každodenního života. Pouť znamená najít odvahu vydat se každý den znovu do neznáma, jít a odpočívat, někam dorazit. Omezit se na to podstatné a vystačit s tím, co člověk má – a zároveň je přitom mnohdy obdarováván způsobem, o kterém se ani nedovážil snít. “